BURUNDUK
(Tamias sibiricus)
Hmotnost 50-120 g, délka těla 13-16 cm, ocasu 8-12 cm, březost trvá 30-32 dní, mívá 4-6 mláďat. Rozšířen je ve východním Finsku až po Čínu, v Koreji a na Hokkaidó. Je jednou z nejznámějších zemních veverek vyskytujících se na severní polokouli. Kromě pruhovaného zbarvení se vyznačuje menší velikostí a lícními torbami, do nichž si vkládá potravu. Burunduk vyhledává spíš lesy jehličnaté a smíšené, a to jak v nížinách, tak v horách, místy jde až k horní hranici lesa. Nejvíce si libuje v místech s hustými podrosty, křovinami a kamenitými sutěmi. Ačkoliv je zemní veverkou, obratně leze i po stromech, skáče z větve na větev do šesti metrů a lehce se snese k zemi z třicetimetrové výšky. Je to zvíře denní, prozrazující svou přítomnost zvláštními "cikavými" zvuky, kterými se burunduci navzájem varují před nebezpečím. Spokojenost naopak vyjadřují pronikavým hvizdem. Jméno burunduk pochází od volání "burun-burun", jímž se údajně ozývá před deštěm. Jeho obydlí tvoří jednoduché a nepříliš větvené chodby o průměru 4-6 cm a sahající půl metru pod povrch. V doupěti mívá dvě komůrky - v jedné přespává a do druhé si střádá na zimu zásoby zrní, oříšků, žaludů a jiných tvrdých plodů. Nejraději má limbové "oříšky". V létě se živí zelenými výhonky a listy, květy, houbami a hmyzem. K podzimu burunduka jeho čilost postupně opouští, až zalehne k zimnímu spánku. Zimuje tak dlouho, jak trvá zima - na severu déle než v jižních oblastech areálu. Občas se probudí a doplní chybějící kalorie ze zásob, které pilně po tři měsíce shromažďoval. Burunduk se rozmnožuje jednou (počátkem léta), zřídka dvakrát do roka. Mláďata vylézají z hnízda po 4-5 týdnech, do konce léta se rodinka úplně rozpadne. Burunduk bývá chován v zajetí, není náročný a vydrží až sedm let. Byl vysazen v Nizozemsku, Francii a Německu.
